Skip to main content

Mezi Británií a Evropou putuje v každém okamžiku velké množství různého zboží. Materiály a produkty pro výrobu i spotřebu doplňují balíky z internetových obchodů. Logistické toky se ale musí od začátku roku vypořádávat s problémy, které přineslo vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Na potíže narážejí dopravci, stejně jako celní či logistické firmy.

Dohoda mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím o podobě vzájemných vztahů byla uzavřena těsně před loňskými Vánocemi, doslova několik minut před dvanáctou. Dopravní firmy se tak přesnou podobu nových vztahů a povinností z nich vyplývajících dozvěděly jen s velmi malým předstihem. Po prvních dnech nového roku se situace stabilizuje a firmy se na obou stranách Lamanšského průlivu učí, co vše je třeba pro plynulý pohyb zboží dodržet a vykonat.

„Zásadní problém vychází z odlišného očekávání, a to ve spoustě bodů,“ vysvětluje Jan Polter, obchodní ředitel Dachser Czech Republic. „Průměrná britská společnost nemá zkušenosti s celní problematikou. Kontinentální evropská firma sice tušila, jak se clí, ale očekávala, že prodává na paritě DAP, a vyclení ji tedy nemusí zajímat. Stejně jako v případě exportů do Švýcarska nebo Norska. Proto nejsou Britové připraveni a Evropané jen málo tuší o celních formalitách ve Velké Británii.“

Jan Polter upozorňuje na malou připravenost na obou stranách k zvládnutí základních administrativních úkonů, které jsou potřebné pro standardní celní řízení, a to jak při importech do Velké Británie, tak při exportech do Evropské unie. „Osobně si myslím, že na straně Velké Británie došlo ke špatnému odhadu počtu zakázek, které jsou od prvního ledna brány jako zásilky pod celním dohledem. Na omluvu velké řady obchodních společností z Velké Británie musím zmínit to, že se do poslední chvíle počítalo, že dojde mezi oběma entitami k takové dohodě, kdy by při mezinárodním obchodu odpadly celní formality. Takže problémem je nyní standardní celní řízení, a navíc objem obchodní aktivity mezi Evropskou unií a Velkou Británií, která rozhodně nepatří mezi ty malé. Potíže začínají u B2B byznysu a v návaznosti na časové prodlevy u celního řízení u tohoto segmentu se přenáší i na B2C.“

Pohledem britských celníků

Podle informací dopravní společnosti VCHD Cargo udává britská celní správa při přepravě zboží přes Lamanšský průliv tyto nejčastější chyby:

  • špatně zadaná data o úřadu tranzitu,
  • změny v úřadu tranzitu způsobují chyby, a kamion je pak poslán do oranžového pruhu,
  • skenuje se identifikátor celního prohlášení LRN místo identifikátoru MRN (Movement Reference Number) v místě kontroly,
  • skenuje se také exportní doprovodný dokument místo tranzitního nebo předběžné francouzské celní deklarace,
  • nejsou prenotifikovány fytosanitární certifikáty,
  • nezasílá se souhrnné vstupní celní prohlášení do EU (bezpečnost a zabezpečení),
  • chybná EORI čísla,
  • nedostatek celních agentů.

Zdroj: VCHD Cargo

CELNÍ ŘÍZENÍ ZPOMALUJE E-SHOPY

Také DHL Express řeší od začátku roku při přepravě do Spojeného království nastavení celního odbavení. Týká se to především e-shopů, které posílají zásilky přímo koncovým zákazníkům ve Velké Británii, tedy B2C. „Pomáháme našim zákazníkům nastavit přepravu a clení zásilek, včetně všech formalit tak, aby jejich koncový zákazník nebyl zatížen celním řízením a placením poplatků při celním odbavení ve Spojeném království,“ říká Tomáš Burian, ředitel celních služeb.

Při importu zboží do České republiky zákazníky britských e-shopů zaskočila povinnost účastnit se celního řízení a v některých případech zaplatit clo a DPH. Tomáš Burian upozorňuje, že z obchodní dohody mezi Evropskou unií a Velkou Británií sice vyplynula malá výhoda nulového cla, ale pouze v případě, když je na faktuře uvedeno, že zboží pochází ze Spojeného království. Pokud toto zásilka nesplňuje, pak se clo platí.

Problémy přinesl brexit jak do sektoru B2B, tak i B2C. „Část e-shopů byla v podstatě donucena přejít na model B2B,“ upozorňuje Luděk Procházka, ředitel společnosti Gerlach, která je poskytovatelem celních služeb. „Nově se zaregistrovaly jako britská firma, přičemž zboží do Británie nejdříve zašlou a celně odbaví na sebe a až poté ho odešlou příjemcům. Druhá část využívá služeb kurýrních společností, které dnes mohou odbavovat B2C zásilky.“

NE VŠE JE BEZ CEL

Jaké konkrétní nové povinnosti tedy přinesl od 1. ledna odchod Velké Británie z Evropské unie? Britští exportéři do EU i unijní exportéři do Británie potřebují nově celní prohlášení. Zároveň už od ledna musí mít některé zboží pro britský trh novou certifikační značku UKCA, potvrzující shodu s požadavky na výrobky ve Velké Británii.

„Zapomíná se na to, že vzájemný obchod je bez cel jen při splnění určitých podmínek,“ říká Luděk Procházka. „Předně musí jít o zboží s preferenčním původem, tedy to vyrobené nebo dostatečně opracované v EU či v Británii. Proto je třeba dát si pozor na produkty, u nichž jen některé součásti mají preferenční původ. Hodnota unijní výroby musí vždy převažovat.

Exportér musí preferenční původ na faktuře přesně uvést, tj. podepsat preferenční větu ve stanoveném znění. Firma z EU, která exportuje zboží dražší než 6000 eur, musí být navíc registrovaným vývozcem a mít číslo v systému registrovaného vývozce REX. Britská firma, která vyváží zboží dražší než 6000 eur, musí zase na doklad uvést i svoje evropské identifikační číslo EORI pro kontakt s celními orgány.

BRITÁNIE SE STALA TŘETÍ ZEMÍ

V této souvislosti ale upozorňuje Jan Polter, že z celně-deklaračního pohledu nepřinesl odchod Velké Británie z EU pro klienty nic nového či zásadního, co by zavdalo příčinu k nějaké modifikaci jejich systémů. „Jednoduše napsáno − Velká Británie se od 1. ledna 2021 stala pro nás stejnou třetí zemí, jako je již mnoho let Švýcarsko, Norsko, Spojené státy a další země. Tudíž pro řadu našich klientů byl přechod na verzi po brexitu naprosto hladkou záležitostí. Možná jen museli upravit tiskové sestavy svých faktur, a to v návaznosti na − trošku přehnané − požadavky celních orgánů Velké Británie. Například na každé položce zboží na faktuře musí být uvedena jak hrubá, tak i čistá váha.“

Rovněž pro britské exportéry do EU se podle Jana Poltera nic zásadního nezměnilo. Tedy z pohledu toho, že již nejsou součástí unie a musí své vývozy podrobit celnímu odbavení. Jen si splní základní povinnosti pro vývoz zboží do třetí země, případně zajistí pokrytí celního režimu tranzit ke svému odběrateli. Dále je nutné řádně si uvědomit sjednané dopravní parity Incoterms 2020, kdy některé parity jako EXW nebo DDP nemusí být jednoduše řešeny tak, jak byli všichni zvyklí před brexitem.

Praktické předpoklady, které brexit přinesl, jsou tedy v zásadě tyto: importér do Velké Británie se musel zaregistrovat na příslušném celním úřadě, od kterého posléze obdržel registrační číslo. Zároveň si musel s celním úřadem domluvit celní proceduru, jak bude zásilky uvolňovat do volného oběhu a kdy a jak je bude clít. Tady je už trochu problém, neboť celních procedur je řada a spousta IOR (Importer of Record) neměla včas jasno, jak bude clít, zřejmě i proto, že finální dohoda o podmínkách brexitu byla podepsána pár dní před koncem loňského roku.

PROBLÉMEM JSOU NEKOMPLETNÍ INFORMACE

„Veškeré zboží překračující unijní hranici musí projít celním odbavením, včetně případného zajištění celního dluhu,“ vysvětluje Jan Kodada, ředitel obchodu a marketingu Gebrüder Weiss ČR. „V praxi to tedy znamená, že k dodávkám z nebo do Británie je nezbytné zpracovat plnohodnotné celní prohlášení. Povinnosti importérů a exportérů jsou prakticky téměř totožné, celním úřadům je potřeba zdokumentovat počet, hodnotu, hmotnost, zemi původu a celní zařazení každé jedné přepravované položky a následně uhradit příslušný celní dluh.“

Nejčastěji se v Gebrüder Weiss setkávají s nekompletními informacemi na zbožových fakturách či chybějícím identifikačním číslem EORI na straně dodavatele či odběratele, potíže jsou s tzv. preferenční větou či absencí účtu pro zajištění celního dluhu. Příslušné kódy celní nomenklatury mají v sazebnících EU osm číslic a na britské straně jsou mnohdy vyžadovány desetimístné.

NOVÉ POVINNOSTI

„Pro velkou část britských subjektů je povinnost proclít zasílané zboží nová věc, protože dosud neobchodovaly mimo Spojené království nebo Evropskou unii,“ upozorňuje Tomáš Burian. „Učí se vystavovat správné doklady se všemi náležitostmi, vyřizovat potřebná povolení a registrace.

Pokud chce firma vyvážet zboží do Velké Británie, měla by mít na faktuře uvedeno britské číslo DPH na úrovni příjemce − firmy jako kupujícího, protože prodejce nemusí účtovat britské DPH při prodeji zboží, nebo se doporučuje zahrnout tuto transakci do zaúčtování DPH.

V případě, že kupující ve Velké Británii není registrován k platbě DPH, musí být u zásilek do hodnoty 135 GBP hrazeno clo při prodeji zboží a následně přepraveno do Velké Británie, a to bez ohledu na sídlo prodávajícího. Tato povinnost se týká třeba i exportéra z České republiky. U zboží s hodnotou nad 135 GBP má kupující možnost se zaregistrovat k odložené platbě prostřednictvím britského úřadu HMCR, a tedy pak deklaruje DPH z dovozu zboží v souhrnném daňovém přiznání. Když tak neučiní, je DPH vyčísleno při propuštění zboží při jeho dovozu.

Při dovozu zboží ze Spojeného království platí další povinnosti, nejen ty výše uvedené. Tomáš Burian doporučuje exportérům uvádět na vývozní faktuře tzv. preferenční větu s uvedením původu zboží z Velké Británie a následně uplatnit nulovou sazbu cla při dovozu zboží do EU.

JE TŘEBA ZMĚNIT MYŠLENÍ

„Britové vůbec neřeší, že vývozní deklarace je pro exportéra nějaká forma daňového dokladu či minimálně podkladem pro fakturaci bez DPH,“ podotýká Zuzana Lančová, manažerka celních služeb a specialistka na brexit PST CLC. „Naopak, pokud Brit prodává DDP do ČR, zase má vizi, že vyclí zboží pod svým jménem v ČR/EU, což sice může, ale pokud není v České republice registrován k DPH, je tento způsob pro něho finančně i administrativně nevýhodný.“

Zuzana Lančová konstatuje, že změnit tyto zavedené postupy v dodavatelsko-odběratelských vztazích bude náročné pro obě strany, jelikož přinášejí vyšší náklady, ke kterým se žádná strana nechce dobrovolně přiznat. Tato změna myšlení a přístupu k obchodování s Velkou Británií je zásadní a všichni si musí uvědomit, že s náklady na celní řízení je třeba počítat.

Čeští importéři do Velké Británie mají v tuto chvíli cestu za Lamanšský průliv jednodušší, v Británii platí půlroční období, kdy dovozy běžného zboží nemusí ihned vyclívat, stačí je vést v evidenci a do 30. června 2021 zajistit proclení. Ovšem od července 2021 bude přechodné období ukončeno a i zde bude třeba zajistit běžné celní odbavení jako v jiné zemi.

POZOR NA ZBOŽÍ DVOJÍHO URČENÍ

Komplikace postihly většinu dovážených a vyvážených komodit. Větší problémy ovšem nastaly u zboží, které podléhá vývozním povolením, například u zboží dvojího užití − pro civilní i vojenské účely. Zákazník u tohoto zboží musí být buď zaregistrován k využívání všeobecného vývozního povolení EU001, nebo musí doložit na některé druhy zboží individuální vývozní povolení, odpisovou licenci.

Nově nastaly komplikovanější celní postupy u zboží podléhajícího veterinární a fytosanitární kontrole u některých potravin nebo surovin pro jejich výrobu. Potraviny podléhají veterinárním hygienickým kontrolám a musí mít osvědčení o zdravotní nezávadnosti. To byl zřejmě hlavní důvod váznutí dodávek potravin do unijních − včetně českých − obchodů britské sítě Marks & Spencer. Britové při soukromých individuálních cestách nesmí vozit do Evropské unie některé potraviny jako masné či mléčné výrobky.

„Principy celního odbavení jsou totožné pro všechny druhy zboží,“ upozorňuje Jan Kodada. „Konkrétní segment zboží, na jehož přepravu by současná situace dopadala mimořádně, jsme nezaznamenali.“

TLAK NA CENY NEPOLEVÍ

Situace v přepravách mezi EU a UK se dostává do stabilního stavu. „Stále však ještě není možné určit, co je normální stav. Každá nejasnost při vyclení brzdí práci celních deklarantů a těch je málo, stejně jako celníků na britských celních úřadech. Proto se snažíme kontrolovat vše již před odesláním zásilky do naší Dachser sítě,“ upozorňuje Jan Polter.

Například ze zkušeností dopravní společnosti VCHD vyplývá, že se ve Velké Británii po naložení zboží nejčastěji čeká na vystavení celních dokladů od odesílatele. „Celní úřady nemají dostatečnou kapacitu, a tudíž se pravidelná,kolečková‘ přeprava na trase Česko−Británie−Česko zpožďuje a vozidlo je schopné udělat místo deseti,toček‘ za měsíc pouze pět až sedm,“ říká Petr Kozel, CEO a předseda představenstva VCHD. „U přeprav z Velké Británie do Německa někdy musíme jet na celnici v Nizozemí, kde zboží vyclíme. Při nakládce směrem do Evropské unie dostáváme tuto informaci vždy od odesilatele v Británii, který uvede, zda musíme po vstupu do Evropské unie jet přes celnici v Nizozemí, nebo napřímo k zákazníkovi, kde si to poté sami celně zpracují. Celnice v Nizozemí pro nás představuje zdržení v řádu dvou až 10 hodin.“

„Konkrétní doby zdržení přepravy se velmi liší v závislosti na povaze chyb či nedostatků v dokumentaci zboží,“ podotýká Jan Kodada. A k možnému vývoji cen dodává: „V tento moment není možné přesně určit, kam se cenový vývoj a v jaké míře posune. Záleží na tom, jak rychle se procesy a celá situace usadí, v obecné rovině je ale možné očekávat spíše nárůst cen přepravného.“

Náklady firem na logistiku při přepravách mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií od počátku roku vzrostly. Náročnější administrativa, investice do nového softwaru pro elektronickou komunikaci a větší zátěž dopadá i na zákaznický servis. Někteří přepravci proto již zdražili, jiní o změně cen pravděpodobně uvažují.

ZDROJ: https://logistika.ihned.cz/c1-66889140-nesnadna-cesta-pres-lamanssky-pruliv